Mrazivá

Nočním tichem,
S prázdným břichem,
Cítím jak žiji s každým dalším nádechem,
plním si plíce čerstvým vzduchem...
Zamrzly mi koutky úst od ucha k uchu,
Směji se nočnímu ruchu,
A mrznu jen tajně...v duchu...
Je mi hrozná...
,,juchů"
Mráz mne štípe, pálí, bije,
Pak dělá, že nic...za rohem se skrytě kryje,
A mou jedinou obranou je psát o tom jak mne šikanuje...
,,Mraze! Dostal jsi mě!" Křičím a klesám na kolena ve stínu baráků,
Ticho...
Situaci dává ponurý tón zpěv ranních ptáků a světla Majáku...
Jaká ironie...