Dlouhá

Cesta dlouhá...
Jako život dobře prožitý,
Kdo si zoufá ten se rouhá,
V tichu živého města žádný čas není zabitý...
Ve světle stínu mihotají se podivné entity,
V čerstvém vzduchu poletují slova a mění se ve věty,
Znovu narozený...přesto stoletý,
Papír zmizí...slovo přetrvá,
Jenže papír si pamatuje, zatímco mezi mnou a mojí pamětí probíhá válka světová,
A někdy vážně doufám, že alespoň to důležité se někde v koutku uchová,
Pro boha...
Ruce mi mrzou a stále nejsem doma,
Postup je jasný:
Zuby>voda>žebřík>postel>kóma...
A ráno skrze okno vidět nebe denní,
Teď jedinou modrou v okolí tvoří majáky policejní...
Už teď o ní sním...
Snad rychleji cesta uteče když půjdu s očima zavřenýma...