Čím lepší vše zdá se,
Tím víc obávam se,
Že ztratí se mi cesta na životní dráze...
Často ty nevinní
Prožívají to nejhorší i když nic zlého nezaviní,
Tiše sedí v koutě přesto, že krev jim pění,
A s každou další ranou jen povzdech...odevzdání...
Z bahna do louží...
Schovat se do stínu když supi začnou kroužit...
Nikdy nekonat, jenom toužit...
Vždy poslouchat, ale nikdy se do ničeho vložit...
O všem snít...ale málo kdy něco prožít.
Pak se probouzím...
Srdce bije mi a cítím jak se potím
Vím, že nepomohu, každý z nás musí dveře otevřít když chce se dostat pryč,
My sami jsme jejich zámkem,
A někde vzadu na provázku táhneme za sebou svůj klíč...
Věnováno: plačící paní s monoklem v tramvají číslo 11 směrem z I.P Pavlova po 18:00 12.12.2011
Tím víc obávam se,
Že ztratí se mi cesta na životní dráze...
Často ty nevinní
Prožívají to nejhorší i když nic zlého nezaviní,
Tiše sedí v koutě přesto, že krev jim pění,
A s každou další ranou jen povzdech...odevzdání...
Z bahna do louží...
Schovat se do stínu když supi začnou kroužit...
Nikdy nekonat, jenom toužit...
Vždy poslouchat, ale nikdy se do ničeho vložit...
O všem snít...ale málo kdy něco prožít.
Pak se probouzím...
Srdce bije mi a cítím jak se potím
Vím, že nepomohu, každý z nás musí dveře otevřít když chce se dostat pryč,
My sami jsme jejich zámkem,
A někde vzadu na provázku táhneme za sebou svůj klíč...
Věnováno: plačící paní s monoklem v tramvají číslo 11 směrem z I.P Pavlova po 18:00 12.12.2011
Žádné komentáře:
Okomentovat