Horská

Dávám sbohem pátku,
Morálku na kahánku...
Dává mi k svátku
Týden sobotu na oplátku.
Z postele do akce
Z akce do postele
Neděle..
Celkem atrakce.
Někdy zážitek
Někdy nijak tě to nenadchne...
Někdy se vozík ani nepohne
Někdy všechno kolem pryč je, než se člověk nadechne...
K pláčí nádherné...
Hlavně, že furt šlapem na plyn.
Že jsme celý...
Už se těším na pondělí...

Outside the box

Vždycky když mrznu,
Drznu...
Nezávisle na okolnostech
Přemýšlím o tom, co drzýho bych kecnul.
V létě mlčím jak jehně,
Ale když je zima tak to hecnu...
Někdy se tomu lidi smějou,
Někdy sklopěj uši a jdou ke dnu...
A někdy se pak zvednou
A kecnou něco,
Že na zadek si sednu...
Každej den víc než jednou.
V generaci lidí smýšlejících vně,
Bez noci není dne...
Bez inspirace budou noci bezesné...
A jde přece o to nebýt v těch snech divák.
Takže je to o tom, vidět věci jinak...
Když už říct ne, vědět proč ano.
A když říct ano, vědět proč ne....

Asi

Kolem světa
Na lístku podzimním
Na lístkách na koncerty.
Přiletěly poslední zbytky léta,
Nádech před počasím deštivým,
Přiletěly na větru nové karty...
Podzim plný změn,
Zimou prostoupen
Jsem shrbenou postavou duchem napřímen,
Někdy nepřítomen,
Dobrý ráno...
Nebo noc je den?
Jedete přímo nebo s přestupem?
Jdeš radši dovnitř nebo ven?
A jseš o každým svým NE přesvědčen?

Podzim

Prosím
Chci podzim
A on přišel...
Já vím,
Že teď většinu času prospím,
To ty Krátký dny...
Je krásné sledovat ty přeměny,
Nebo jsi je jen myslím?
Pomalu prodírám se odpolednem barevným.
Padá listí...
Přes pásmo mraků svítí slunce světlem chladivým.
Hledat podzim jsem vyšel,
A on přišel,
Za to dík...

Get UP

Get up kofi get up!
Musíš bejt ready jak tretra
Silnej jak tatra
Tak v hlavě začni větrat.
V tom to celý je,
Že nikdy nesmíš přestat.
Každý ráno další
Restart...
Přestat řešit hovna...
Život mě zaměstnal
Celkem cesta
a na konec člověk nedohlídne
Teď hlavně být ten zaměstnanec  týdne...

No way

Jak vyjádřit to jednou větou...
Jakože na podzim růže kvetou?
V jádru věci myšlenky se pletou...
Jak zmatený malíř stojím nad paletou....
Na červenou asi dám svůj žeton,
S rukou pevnou jak beton
Věřím, že vážně je to ten tón...
Přineste mi lístek pronto
A Doma bejt rychle jak proton...

Nevědomky

Skrz listy stromu
Světlo pouliční
Dopadá jemně na mou tvář...
V tom gestu je všechno,
Krása,význam
Otázka je...jak to vyzní...
rozum je lhář...
Zvlášť když se nedívá.
Čím víc toho vím,
Tím víc se divím,
Tím víc se bavím
Tím,
že vlastně nic nevím...
Zvláštní...

Růže

Sedím v metru...
S kyticí růží na klíně...
Smutná dívka v odrbanem svetru
Sedí naproti...teda proti mě...
Přeskakuje pohledem,
Mezi mnou
A květem
A mnou
A květenou...
S vidinou rytíře...
Nutí se přemýšlet...
Či asi ty růže jsou?

Blackout

Zhasly světla,
Až po uši sem ve tmě...
V hlavě to hned přeskočí...
Pocit tepla...
Něco pro mě
Obklopen tou tmou cítím se v bezpečí...
Nikdo z lidí
Mě nevidí...
Všichni se bojí...
Co na ně teď z křoví vyskočí!
Že budou v ty tmě v loji,
Kdyby došlo k boji...
Stíha...
Vidím jim na očích jak věří,
Že se za každým rohem někdo skrývá...
Je tam jen Kofi a tiše se usmívá...
Nemám přece důvod hledat hrozby...
Proč by...

Už si ani nevzpomínám kdy jsem naposledy v Praze viděl takhle jasně hvězdy...

Pomalá

Je přesně půlnoc,
Společnost rozpouští se
Jak šumák ve sklenici...
Čekám...
Poslouchám...
Kroky vzdalují se...
Spěchají noční ptáci na zelenou přes silnici...
Je půlnoc,
Společnost rozchází se,
A na prázdné lavičky padá splín
Vůbec,
Je je těžké žádat o oheň vzpomínku a stín...
Odešli všichni dřív než sem se rozhodl jestli poprosím.

Jak fík

Už dlouho
Jsem nemyslel
Pozdě večer
Jak šmoula
Jsem Zkoušel
Vzít hever
A naklonit plochu
K soupeřově bráně
Nefér Trochu
Neříkej to mámě...
Byl to záměr...
Jít tomu štěstí
Trošku naproti
Na cestě idioti
Přepážky, překážky,
To musíte do leva do prava a až se ztratíte tak naproti...
Jasný
Dík
Dvakrát chytřejší fík...

Vděčná

Jarní nálada,
Ležet na zádech,
Paráda
Smát se lidem v kabátech...
Ponožkám v sandálech...
Jak roztál sníh
Roztály skandály
Spoustu z nich je úsměvných.
Lížem si rány
Když nám dojde
Kam až jsme to za tu zimu dotáhli
Trochu se to protáhlo,
Ale slunce nakonec vyšlo
Vždycky vyjde,
Nám to jen nedošlo
Když zašlo
Si na pivo
A nám zbyly jen mraky
šedivo...
A Nepříjemně mrazivo...

Jarní

Nosím brýle
Prší
Přivolávam jaro
Zima dávno dosáhla cíle:
Nenávist Pražanů v duších
Už by mělo
Přijít
To jaro.

Barevná

Je naivní
myslet si
Že se nic
Nezmění
Kdesi
Už ví
Kdosi
Něco víc...

Ví kam a proč
Nasměrovat naše kroky
Někam pryč
Dokola slyšíme refrén
,,není důvod přemýšlet kde jsem, Kdo jsem''
Odpověď totiž je jen sen...
V hluku života ztrácejí se slova sloky.
Chci...
Ji slyšet,
Ale nevnímám ji...

Nebo vážně
Nikdo neví
O nic víc
A naše životy jsou prázdné,
A pocit naplnění
Hledáme v moři
S páskou přes oči
Nevidíme nic...

Tolik možností
Pro co žít
Tolik neřesti
O které snít,
Radši celý život chci hledat cíl
Než se smířit
S něčím
A uvěřím tomu, že někdo už ho objevil...
To radši zemřít...
Osudu nevěřím,
Už jsem se poučil...
Jen já a jenom já
Každou svoji barvu jsem si nakreslil...

Lisa pizotivíhoň ochvàní

Vrací se smích do tváří lidí,
Jak taje sníh..
Kromě těch optimismem prokletých,
Ti chtějí,
Aby ve stáří každý viděl jim na očích,
Že smáli se i když plakalo okolí,
Nikdy neztratili  víru.
Ať bude jakkoliv
Něco změnit
Můžem pouze vírou v naději.
A dostatečně velkou dávkou plísňového sýru...
Nad osudem se pousmějí
Zítra bude líp!
S neochvějnou jistotou.
Nakonec...
Zítra bude vždycky líp...
Vlastně už zítra třeba zjistím svůj Cíl..
Přestanu hledat
Svůj Říp
A vyrazím s jistotou,
Že vím kam jít.

Předně Práva

Příští zastávka je na znamení...
A já nevím, zda-li čekám,
Na zastávce stojím
Pokynout mám dlaní?
Nebo snad spěchám?
Někam...
Správná chvilka je tam někde
A já čekám na ní...
Ve správné chvilce zmáčknout čudlík
Vystoupit
Neohlížet se...
Staří dnové bývají nudní.
Proto věřím,
Že je lepší
Dát přednost pravé přední...
O tom to je
Že
Právě přední...

Nasraná

Život je na pěstí..
Stud a ostych na kordy s neřestí,
Takový je prý...
Život...
Tolik pravidel a přesto nesmyslný,
Opilí pilot...
Já když jsem ožralej,
Ale fakt vožralej,
Tak jsem nesmrtelnej...
Pořád stejně stejnej.
Poslepu píšu na skatu básně ala slalom v lejně...
24/7 Víkend
Makám a spím tajně,
Jsem hlavní herec ve vlastní show,
Vlastním telenovelu
Poslední díl nebude o tom jak mě zabijou...
ale jak mě někde najdou,
ve škarpě...
s kocovinou...
budou chtít vědět co bude dál,
a já jim řeknu ať si naserou...

Významné Věty bez významů

Seznamte se se seznamem,
Starých dat a jmen,
Historie beze změn,
Přeplněná papírem.
Stromy přestaly počítat mrtvé
S vynálezem písmen...
A nápadem
Že všechny ty písmena v různých kombinacích zapíšem.
Proč?
Vždyť mluvíme hlavně tělem!
Chybí mi gesta, úsměvy, osobnost hlasy,
Kousek krásy...
Věty s významem
Proto fandím poezii...
Protože básník píše i bez písmen...

Ejejfekt

Prázdné tváře,
My mladší si stěžujeme,
jak důchodci,
a vypadáme staře,
Čím víc promrzáme
Tím víc chápeme,
Že umíráme...
Z nedostatku stínu
Schováváme za tvářemi,
Zbytky radosti...
A spoustu splínu.
Těžko smýt tu špínu..
Je zima...
Nevylez by pes
A Jazz
Byl nakonec ten
kdo mě přenes,
Přes stres.
A že pesimismus je u mě Afekt jen.
O tom jsem přesvědčen.
Škoda, že jazz neléčí i rýmu.
Byl bych spokojen.