Ejejfekt

Prázdné tváře,
My mladší si stěžujeme,
jak důchodci,
a vypadáme staře,
Čím víc promrzáme
Tím víc chápeme,
Že umíráme...
Z nedostatku stínu
Schováváme za tvářemi,
Zbytky radosti...
A spoustu splínu.
Těžko smýt tu špínu..
Je zima...
Nevylez by pes
A Jazz
Byl nakonec ten
kdo mě přenes,
Přes stres.
A že pesimismus je u mě Afekt jen.
O tom jsem přesvědčen.
Škoda, že jazz neléčí i rýmu.
Byl bych spokojen.