První druhá tře-tí čtvrtá

Cestuje se líp,
Když do uší něco zní.
Do hlubokých tónů sem tam píp.
Najednou místo cizích osob
Dostane každý cestující smysl,
Když dostane roli nevšední.
Roli v klipu D'n'B feat. mysl.
Všichni pospíchají
A já stojím uprostřed těch rychlých lidí sám,
poslouchám,
Nestíhám...
A snažím se rytmus najít...

Lamí

Ahoj! Adoptuj si!!
Jsem Lama,
Sem chlupatá go-go tanečnice v kleci
Zn. Sama
Přes sklo v Zoo těžko pokecáme s návštěvníkama,
Půlka jich řve, půlka se tlemí, půlka brečí,
Žádný z nich neumí lamí řečí,
,,Jé Hele mami Lama!"
,,super...Lamu si viděla, tak už stačí..."
Lidé nemají čas zastavit...
Ale já ve výběhu 3 x 5
Naučila jsem se rozumět...
A ač rozumím slovům,
Smyslu rozumím stěží,
Takže sleduj:
ADOPTUJ!!!!
Jelikož já chci zjistit, o co tu kurva běží!!!!

Pěknej další

Je krásně a bíle a šedě,
Kocovina s velkým K,
Já a Merlin se s ní vyrovnáme v sedě,
A v hlavě kat
Řve a naříká:
,,Měl by ses vole Kát''
A ne se přehnat...
A vyndat za jedna...
Na druhou stranu když si přiťukám,
Ve fotbálku někoho rozsekám,
V odvetě podlejzám
A každej z nás se pořád usmívá
Tak vím, že nejsem sám.
Pěknej novej. Předem přeju...
Tobě a tamtomu a tamtěm a vám...

Slunečné mrazivé ráno

Vidím sám sebe...
   ...s čajem...
           ...v posteli...
Zima jak v prdeli...
Poslední pokusy zahřát se zemřely...
Přijel autobus...
Teplota?
Bez změny...
(autor se sebestředně směje veršům svým)
A na jednou šíří se mi teplo tělem,
A zimní nečas zdá se býti úžasným,
Zmizelo přání zmizet do postele
A tak se procházím.
Nehledě prstů promrzlých,
Užívám si sníh,
S úsměvem budím se,
Do krásných rán,
Slunečných
A mrazivých...

Takže Bože

Jako poloprázdná láhev,
Skončil jsem malém,
Jak želva na zádech,
Uprostřed moře v loďce
Se zlomeným pádlem.
Já i mé druhé já sice pomalu stárnem,
Třetí já nevnímá,
Ale dohromady se čtvrtým to nějak zvládnem,
Jako nejrychlejší spermie jsme tu přece jenom právem...
Bloudíme bludištěm pravidel,
Se slepou důvěrou, že za jeden provaz všichni táhnem,
Za zvuku bubnů a vůně kadidel,
Snažíme se bližnímu svému říct ať táhne...
Potřebujem ještě chvíli,
Potřebuju vědět smím-li,
Já totiž došel až k cíli,
Na židli seděl tam Bůh a sesílal zlatou do žíly...
Takže Hele Bože...
Really?

Solím si

Solím si život prázdnou slánkou,
Zásadně zabývám se tou lepší stránkou,
S depresi se vyrovnávám baseballovou pálkou...
K tomu štěstí,
Stačí mi trocha moudrosti...
...trocha neřesti...
...trocha blaznovství...
Vím svý o tom co si myslím
o tom co si myslíš,
Zajímá mě co si vysním,
Tristní...
Ubohé a povrchní?
Jako refrény popových písní?
Možná je zbytečné jít do hloubky a hledat hádku,
Když pointa může být skryta i v prvním řádku ...
Ale je určitá možnost že se z toho ráno vyspím...

Ironická

Znáš ten pocit když usínáš?
Tak jako na půl nevnímáš,
Hlavně v hlavě,
S hlavní u hlavy,
Obavy...
Další katastrofický scénář,
Sám sobě jsi lhář,
Když si něco namlouváš,
Smutníš a sténáš,
Osobní bestiář,
Uprostřed toho všeho tušíš tvář...
Přišla ti asi něco říct...
Asi Mesiáš,
Mezi vší tou pravdou už ani proroka nepoznáš...
Nezbývá ti než usnout
A tak usínáš,
A poslední co před očima stačí se ti mihnout
Je, že vlastně ani nevíš proč šel jsi si lehnout ...
A jako každý večer...
...umíráš....

(Ne)smyslně sebestředná

Drsnej jak Korn
Bouchám jak popcorn,
Černej jak mormon,
Skvělej jak porno...
24/7 awesome,
Kdybych byl gramem
tak smrdím jak hovno,
S pivem za barem,
klamu klamem,
A tajně plížím se zadem,
Jak po stopách táhne se Stalker za smradem,
Pronásledován tupým davem,
Ale přes to všechno
Techno
Jsem jen panic uprostřed panen...

Vzpomínáte?

Stojím pod lampou,
Klepu kosu,
Mokrý nohy...
Nechávám věci kolem plout
Marně čekám na ranní rosu,
Dech Bere mi pohled na okolní sněhy...
Střípky nebes v podobě chladné něhy,
Radostí se tetelim?
Nebo se jen zimou třesu?
Je mi zima
A mám hlad...
Vzpomínáte?
Jako za starých časů...

Přeplněná

Staly jsme se světem velkých jmen,
Splněn
    Je sen...
Názory na svět jsou jen kombinace písmen
Kterých je svět přeplněn,
už dávno je zpřístupněn způsob jak být lepším člověkem...
Stačí otevřít dveře a vyjít ven,
Za sluncem...
Přidávám další z vizí
Jak projít krizí
K těm co můžete vidět v televizi,
tolik možnosti jak žít,
Že člověk radši zmizí
Než čist další návod jak najít klid...

Shit

Neskutečná

Další noc bez jména,
    veskrze neměnná,
          s nádechem tajemna,
Průměrná noc...
Žárovky svítí mi místo hvězd,
      Ve stínu skrývá se Úsměv či skrytá pěst?
            Další z pražských nočních cest,
Poměrně lost...
         ...poměrně moc...
Podzimní tetelení,
        Se mění,
              V tlení..
Stavy halucinogenní,
úžas tak lehce mění se v klení,
Není co je? Nebo jen je co není?

Předpojatě
     Řekl jsem realitě
           Miluji tě...
ale mám tě Sem tam celkem dost...

(Ne)Aktuální

Hmm už si jen tak nedám do nosu
Abych unikl chaosu...
Co když zmizí flow raperům,
Když vezmete jim rum?
Co když zmizí Čechům um?
Base'n'drum
Kotvu primitivů...
...
Bude to save...
...
Bude to v klidu...
Alespoň zachraním pár IQ bodu...
Končí tu sranda...
Umirají lidé...
Na českou zemi,
Tam kde je pivo levnější než voda
Přišla prohibice...
Zvláštní shoda...
Česká soda...
Těžko říct zdali je to správně,
Názorů je očividně více,
Mezitím si místo jater v touze po poznaní ničí žíznivi plíce...
Zakázali zlo co ničí život,
Zůstalo nám pivo...
A vůle zříct se.

Doznání a poděkování

Pokouším se říci toho mnohem více,
Než dovolují mi plíce,
Nejvíce smyslu je mezi řádky,
Tak jako je největší tma pod svitem svíce,
A nejoblíbenějším dnem jsou jednoznačně pátky.
Vidím smysl v tom co nenapíši,
Co je jen možná,
Něco co já jsem vlastně nevěděl
A ty to díky bílím místům už teď víš.
Právě jsem se přiznal...
ze Vlastně nejsem to já kdo dává smysl mojí malý flow,
nejsou to slova psaná mnou,
ale myšlenky lidí, kteří moje básně čtou.

Věnováno čtenářům...i ten co nečtou mě. Hlavně, že čtou :-P

Paranoidní(Paranormalní)

Kdo vlastně jsi?
Jsi kdosi?

Jsi někdo někde,
Přímo tam! Ale hned vedle,
Stále v šedém,
S úsměvem a revolverem...
Tak tas...
Porazím tě perem.
Na takový jako ty...
My...
            Tady v Bralinu...
V rámci systému
 Z Vysoka serem...

Pozitivní

V MHD Věnuji většinu času knihám,
Pomoc! Vždyť to jede jinam!
Změna tras je pro mne značně překvapivá.
Na podivných místech Prahy se teď objevuji,
V rámci vědy já se pro vás obětuji...
A dám vám vědět kam až doputuji.
Podivné zvuky, pláč křik a světlo měsíce...
Pane bože...
Petrovice...

Ticho klid, hvězdy a paneláky, Úsměvy, ksichty, lidi, tepláky... Je tak jednoduché psát tu básně... Je tu krásně...

Znovuzrozen

3:33
Tři červení bratři,
Tak mi to natři!!!
Pořádně nandej mi jak se sluší a patří...
Já tě totiž spatřil...
Viděl jsme tě.
Jen to zapři!!!
Viděl jsem tě  jak pálíš domy
Ničíš ideály,
Všechy ty nereály...
Jako by se lidé nereàlna báli...
A stačilo by kdyby se ti smáli...
Jsi krutý a hloupý...co zbyde když jsi všechno spálil?
Popel...další kiks..
Vidíš? Na ukázku?
Směji se ti tak moc,
Že Mám v koutku úst z úsměvu další vrásku.
Pod popelem ožil Fenix...
A pár útočných vět...
3:59

Nadějná

Nic není jak se zdá,
Nic není tak jak jsem si předsevzal,
Za rozesmátou maskou tvář nevýrazná,
Žal ...
Čistou mysl zčeřil kal.
Zhasla mi hvězda a já ztratil směr,
Našel jsem jeden náboj, kvér
A pro pár vět
Tužku a papír na závěť.
Pochybné to trofeje...
Pistoli zakopu...snad někdo ji zaleje,
vyroste z ní klid,
Čas znovu vyrazit...
Papír jsem ztratil...
...napsal jsem na něj Naděje...

Absolute

Ach jo,je to složitý,
Život podivně prožitý,
Jako makléř realitní
Prodávám realitu..
Obor to značně prořídlý,
no, možná, asi...
Asi jsem podivín,
Permanentní deprese,
Neustálý splín,
Přesto usmívám  se  věcím nevšedním,
Dělá mi radost světlo i stín,
Vlastně i ten splín...
Nad kterým uměji se
A vytvořím tím další vrásku,
Mir a lásku...
Na háku,
V mrazáku,
Absolute offtopic
Na zakázku..

Unavená

Bzz Bzz
Už spíš?
Au, tahle polička  není tam kde měla by
 a já praštil se do prdele! Totiž do hlavy...
Rozhodně je o dost blíž,
Bzz bzz
Spíš?
Špatně hledá se mobil přes zavřená  víčka víš ?
Úplně tě vidím jak se do temné noci rozsvítíš
co chceš mi říct?
Bzz BZZ
to víš, že jo vibruj víc a víc!!!
Stejně nedozvím se nic...
Řeč bez těla není řeč,
Jak z těch písmen mám poznat zda se dotyčný směje či řve?
Nejsi nic než nonstop budík
Co mě 24/7 prudí...
.
.
.
Zase si mne vzbudil
.
.
.
Musím zavolat mámě...

Čezká Heská (aneb ohromen dálnicí D1)

Chovám velkou lásku k českým zemím,

K dálnicím rozoraným,

K českým slečnám, paním

Kterým se klaním jako jelen laním,

K pivům ranním,

Upřímně…

I večerním…

Jsi, národe, tak moc i tak málo usměvavý.

 Ono vlastně nic není zas tak špatné,

České koruny jsou stále platné,

České Slunce ráno svítí…jen někdy večer zhasne…

Světlo, tma…nikdy nekončí to turné…

A pokaždé tu ruku podám,

A vím a věřím že i pro mne se nějaká najde…

Když někdo z nás padne…

Zloděj okamžiků

Já vzal si ho pro sebe,

Je teď můj,

Okamžik z života snů…

Nebyl můj

A já ho nechtěl,

Jen jsem bděl,

Bohu…žel…

Čípak byl?

Kdo ho stvořil?

Věnován ženě, nebo muži?

Zjevil se…

Přišel Na trh z cizí kůží…

A teď je můj…

Já mám ho pro sebe…

Okamžik z života snů,

Lucidní prozření refrénu,

Z písně vysněnné…

Krátká poklona krátkým sukním

Snažím se tvořit,
Vážně se snažím,
Je tak těžké se soustředit...
Ať jakkoliv se mořím
Vím,
Že pohled i myšlenky sklouznou mi ke všem krátkým sukním okolním.
Ten úsměv,
A pohled plný uspokojení,
Když slečna zachytí můj pohled, který rozhodně nebyl do očí,
Promiňte mi to krásná paní...
Já pospíchám, jinak bych vyskočil...

Metro s červenými lampami...

Je zvláštní,
Být obětí svých vášní...
A dělat jakože nic:)
Většina přítomných po opačném pohlaví tu lační,
Zvláštní...
Jak skrýváme novinami tok svých myšlenek,
Touhu po širokých ramenou a ústech od rťenek,
,,Ten by šel.",,Ta by šla." ,,Tomu bych se chtěla dostat do trenek."
Pak se smutným úsměvem vystupují,
Nikdy se neosloví,
Je vyšlou ten pohled...
,,Možná, někde v koutku srdce...tě miluji...
A pak si pohled idola špatně vysvětlují,
Onen pohled, Ono možná...
Je jen ,,Promiň...já našel už tu svojí"*

*jeden z mnoha alternativních konců této básně je:
,,Tak tebe, ani hodně dlouhou holí..."

Proč se nevyplatí prodávat básníkům po telefonu...

Nechci si,
Tahat své,
Neshody
Na schody,
On kdosi,
Spřádá tam,
Příběhy bolestné...
Zníce však natolik bezelstně,
Že nejde se nezaposlouchat...
Slyšíš?
Příběhy ze schodů,
Tím víc přibehu čím tyčily se výš,
Do mraků, přes celou oblohu...
Od narození do hrobů,
Otisky dětských nohou tu mizí v rýhách od holí,
Pamatují dětský pláč i výstřely pistolí,
Všechno bylo jiné,
Barva, lak odstín i tvar,
Stovky kroků mění schody králů na místo nehostiné,
A přesto si král pamatuje každé místo na kterém stál...
Život...ne život je stejný, to schody se mění,
Jen s novými zkušenostmi staré mizí do nevědomí,
Pak se směji z tý svojí nedovolený dovolený,
Jak jejich nepřítomnost mění nás na kretény,
Přicházejí cíle a odcházejí sny...
Přichází nadhled, inteligence a odcházíme my,
.
.,,haló? Jste tam?"
.
Schody si to pamatují,
Čekám na znamení,
Ale myšlenky a vzpomínky moc vysoko poletují,
,,....ale snad vás nezdržuji?
Poté co jsem vám řekla kde dvěstěšedesátýpátý z našich obchodů..."
V pořádku slečno
Já vás stejně neposlouchal,
Zaposlouchal jsem se do schodů...

0:08 (z cyklu Jarně taji)

Cítím se opuštěný,
Vypuštěný,
To je dopuštění,
společnost dělá mi noční osvětlení,
Světlušci polapení,
Propadají jarnímu chvění,
Slunce, teplo, první bouřky, pyl.
V parcích zní zase Kryl,
This is how we chill from 91 still.

Baf!?

Mami požehná mi Bůh,
Když vynechám v neděli kostely?
V srdci vím, že dočkám se jen pohlavků,
Ale ráno v neděli odmítám neležet v posteli...
Odmítám vstát, a odmítám dál ležet,
Chci se rozhodnout sama,
Najít si vlastní dveře,
A rozhodnout se zda jsem rebelka či dáma...
Ať už sama...nebo s váma,
Dívka otřela slzu, a vyhlédla na Pražské panoráma.
V levém oku tvrdou odhodlanost,
V pravém slzy,
Věděla co chce říct, a věděla, že slova nikdy nebudou mít dostatečnou jakost,
Bylo pozdě o tom mluvit a zároveň moc brzy,
Pak řekla mi, slzu stíraje,
Měj se hezky tati a neboj zavolám,
Super...co z toho mám?
Odešla...a já ani nevím jak se ta bláznivá slečna jmenuje...

Neruš se (z cyklu Jarně taji)

Neruš mě...
                        ...zaposlouchej se...musíš zručně...
             víš...
                                                                              ...že nejvíc hlučně...
                                          Kvetou Hrušně? 

Pro ní (z cyklu Jarně taji)

Ta vůně, kdybych tak mohl se vnořit do květů třešní, 

                                                                do jabloní...

                                                                         Pro ní...

Přinést jí kousek té krásy,

bojovat o ní, 

jak rytíř meč tasit, 

              s rozvahou slůněte,

                              a silou sloní...

                                                                          Pro ní...

Přinést jí kousek té vůně, 

             přičichni lásko

                          jak krásně voní...

                                        Já když sním o tobě

                                                             Tak sním i o ní...

Jarně taji

Nákupní vozík
         Stromy, tráva, vítr, vajgly, kolo, batoh, obloha, domy, mraky, dráty, sloupy, lidi, psi a nákupní vozík.
         Sedím na sporáku. Přijel jsem z jižáku oklikou po A222. V parku u zastávky Spořilov kde jezdí 118. Vedle lavičky mezi rozkvetlými stromy asi 15 m od místa kde sedím já stojí nákupní vozík s koštětem, kusem vánočního stromku a igelitovým pytlem...
         Jaro je děsně fajn období. Když si vezmete všechna roční období, zvážíte všechny jejich aspekty, co všechno se dá dělat na jaře, v létě, na podzim, nebo v zimě, zjistíte, že všechna roční období jsou děsně fajn...jaro nevyjímaje...
         Sojka, koše, flaška, kořeny, zeď, graffiti, vrabčáci, nákupní vozík.
         Víte, chtěl jsem se zastavit a psát jarní poesii projíždějíc mezi rozkvetlými stromy, ale pak mi došlo jaký mám hlad.
          Hlad to je také zvláštní věc...
          Někteří kmeti žijící na území bývalého Amazonského pralesa, nyní na jednom s fotbalových hřišť, kterých se tam z lásky k fotbalu staví  až šest za minutu, říkají, většinou po několika fotbalových zápasech v pauze mezi kácením pralesa, že hlad je super.
          Na první pohled nezdá se toto moudro moudrem, ale když se nad tím zamyslíte, je fakt, že hlad je jedna z mála věcí která nás donutí nedokončit v podstatě cokoliv...
        Zpěv, jaro, zima, krása, vůně, vítr, paneláky, Evropa, Praha, Čechy, Česká Republika, svět, čas, nákupní vozík.
        ,,Dnešní den není zase tak super. Je zima, jsem unavený a mám fakt hlad. Jedu domů, budu psát jindy."honilo se mi hlavou. Z osmé hodiny, se ozvalo zaštěkání, otočil jsem se. Pes velikosti větší krysy mi nadšeně běžel přímo pod kola. Vyhnul jsem se stromu Upřeně hypnotizuji psa pohledem a snažím se mu dát na jevo, že to co dělá je fakt debilní a vjedu, uprostřed parku, do nákupního vozíku...
          Asi po dvaceti minutách přišel člověk, přitáhl vozík přede mne, zeptal se jestli je můj, já mu řekl, že ne, on řekl, že má hlad a odešel...
          Karma...a tak sedím a píšu...jen by mě zajímalo kdo měl takový hlad, že si neodvezl nákupní vozík...

Jaro se zbláznilo...
Jak řekl Tom Z.: Za tohle půjdeme všichni do pekla.

Rozhovor

Hledám inspiraci...
Múza šeptá mi:
Lidi kolem tebe?
To ne, už připadám si jak amatér sociolog komunista...
Co tedy to, že tě zebe...
Už je jaro, noc je tepla a jasná jako krystal,
Tak tedy dráty, do zajista...
Dobrý nápad, být pro jednou futurista...
Takže...dráty...
Hnáty, paty, chaty, fanty, panty, tamty, chramsty a mňamty,
Rýmy by byly a teď smysl...
Zblázni se...řeknu si a moje tělo opustí mysl...

Dráty
Na nich Přifařené ptačí hnáty,
Ani nepoznáš kde začínaji prsty a končí paty,
Sledují z chaty,
Jak ptáci stále věří a dávají fanty,
Za mými zády vrzly panty...
Pizza boy
Přinesl tamty...
Kulatý, dobroučký...
Chramsty...

...

...

Mňamty

Borisová

Vzbudila mne bouře,
Rozhlédnu se...oči mhouře,
Vidím jen spoustu kouře,
V rouře...
Hlavou proběhne mi,
Život je laciná štětka s krásnou tváří,
Život je pacifista v ráži,
Život je mladý muž co bojí se stáří,
Život je život...
A kdo tuší jeho smysl
Ten o něm přemýšlí...
Jí...
...spí...
často se páří...
paří
A hulí bongy s tváří,
Je těžké hledat a lehké zapomenout,
Je těžké se postavit a lehké klesnout,
Jak těžké je být Nemo a jednoduché být Doris,
Ser na to...říká Boris...
Tak seru,
A saju...
Pak se totiž dobře tvoří.

Změněná

Unavený muž kráčí po cestě,
Konečně skončila mu směna,
kráčí po cestě, která je stejná už od první neřestě,
Pořád rovně...
...a náhle stěna...
Muž pomalu vstává,
Mne si bouli a mumlá
,,To je změna...''
Ještě ráno to tu bylo jinak...
Muž se zamyslí...přistoupí ke zdi tiše jak pěna,
A napadne ji úderem zdola,
Au...myslí si stěna,
,,Kdybych měla ruce já bych toho vola..."
Vcházím v hospodě na záchod a u nohou my leží člověk, má zlomené zápěstí,
Vedle něj nápis: Neperte se se zdí na veřejných zachodcích!
Vedle druhý: za úder do zdi zdarma Stella...

Co kdyby mělo by šílenství řád???

Co krok to takt,
Cože? Louže?
Hlavně se najíst, kolik je hodin? Už mám hlad...
Hodinky ztrácí se v oblaku kouře...
Co kdyby byly by větráky na ruby?
Co kdyby lítali holuby do huby?
Hošku...to by byl komunismus,
Hloupé...
....Hloupé....

Cítíte to jaro?
Celým tělem mi proniká,
Energická
Estetická
Entita,
A pak zaniká...
Asi zbláznila se...když viděla
Co jsem za maníka
Hodně se změnilo od první básně,
Halda zkušenosti a méně kázně,
Co kdyby...
...ale z publika se už ozývá: ,,Co říká?''
Hlasitě ty vole...

Věnováno kapele United Primitives

Ponuré ale veselé

V hlavě ten hlas,
Bariton až bass,
Říkající:...no, to nechce vědět nikdo z vás
Zmocňuje se mně šílenství,
Jen si tak vzpomenout co chtěl sdělit jsem za poselství
Jenže...
místo mozku akvárko a v něm rybytví,
A chyby svý...
Jednou někdo řekl, že v zimě schovat se za keř jde stěží,
Já to zkusil
Jde to...když sněží,
Jen musíte být v hlubokých keřích
A věřit,
Že ostatní jsou natolik moc, že neuvidí jak moc se vaše tvář čepýří,
Temné halucinace do myslí začínají se nořit,
Malé dítě uprostřed ničeho hrabe se v hnoji,
Já prstem na něj ukazují a tiše se směji,
,,Chceš-li sněhuláka, počkej až začne sněžit!"

Báseň pana Podivného

Takže...zase půlnoc...
Překvapivě,
Žaludek volá o pomoc,
Ale je to jedno...hlavě:
,,To zvládnu hravě!
Radši než říkat mi, že je mu blbě,
Použij svý kyseliny na potravě...
Jasně...
To se ti řekne...
Sledovat rozhovor svých orgánů je pěkné...
Kdyby tak někdo věděl co si myslím...
,,Podivín"
To si asi řekne...
A já Vzhlédnu od svého kalamáře
A vysmějí se mu do tváře.
Ha Há, blbečku,
Předsudky jsou jako tumor,
Jako pochcaný sníh,
Šílenství není hřích...
Pokud je jeho základem humor

Slunečná

V kostech to cítím,
Vím že přijde,
Ať jakkoliv snaží se noční přítmí,
Vždycky vyjde...přímo nad hlavou a přesto tak moc jinde...
Vždycky k ránu,
má v plánu,
Dostat do lidí trošku elánu...
A ze všech žárovek jemu se to nejvíc daří,
Tak rád bych viděl jak se tváří,
Když po ránu vidí kocovinu v našich tvářích,
Vždycky se podívám...jenže značně září.
nejkrásnější mezi hvězdami...
dělá na modré planetě barvy barvami,
a z nás všech jednoznačně nejvíc paří...

Nevěřícná

Moc brzy na to zapomenout,
Moc pozdě na to vědět,
Moc pozdě na možnost stát stranou,
Moc brzy na to  koukat a sedět...
Proč měl bych být tím koho všichni chtějí?
Dokonalý syn, dokonalý přítel, dokonalý bratr...
Rovnou za katr,
Svůj, tvůj, jejich, její...
Jako míček s kterým se hraje tenis,
Tam...zpátky cesta stejná i nekonečná,
V hlavě smrt a ve snu Genesis...
Ať jakkoliv svůj klid našel sis
Jde jen o byznys...
Píšeme dva Tisíce let,
Každý originál je jen opis,
Všechno světu dáme,
Ale zanecháme...
Tu jen úzký,
Kostrbatý...
Podpis...

Nadčasová (děkovací)

Je čas,
Ukázat zas,
Že duši nezastaví ani Alkatraz,
Je čas,
Ukázat pas,
A přejít přes hranice názorů a ras,
Je čas,
Přestat špatné otázky si klást,
Slunce svítí...
...když prší deštník tas!
Je čas,
Zvýšit tempo přidat bass,
Dát muziku co nejvíc nahlas.
Je čas,
Učesat vlas,
Čepici do čela a kalhoty pod pás.
Je čas,
Pět minut od domova udělat si půl hodinky procházku,
Vyvolat úsměv a nebo otázku...
Zmrzlé jsem...
Ale byl čas napsat něco pro sebe a pro vás...

Věnováno všem za podporu a účast na čtení

Ztracená

Hledám...
A nemůžu Ho najít,
Každou poklíčku otevřu, každý kámen zvedám,
Tady někde,
Hned vedle,
Musí tu být, nesmí se ztratit,
nemůžu se zbavit,
pocitu že nenajdu tě...
chápu tě pouze ve snech když jdu na kutě...
Ztratím-li trasu,
Mapa řekne mi kde jsu, kde nejsu,
Řekne-li to ostravsky tak zvlášť se strachy třesu,
Ztratím-li Můzy,
Sfouknu vrstvu prachu
Z almanachu,
A čtu,
A zbavují se z strachu,
Z neznámého pachu,
Kdybych alespoň věděl co hledám...
Kdybych alespoň věděl co dělám...
Při každém pokusu,
Hledat premisu
jsem vždy pohořel a zkysl,
Ať jakkoliv napínal jsem mysl...
Chápu tvé metody,
Chápu věci dané a chápu i náhody,
Stále však živote...hledám tvůj smysl...

Sebestředná

Štve mě jak jsou všichni depresívní,
Kudrnatá hříva z toho se mi ježí,
Buďme sebestřední,
Jako ptáci kteří nadouvají peří.
Mám schopnosti co nemá většina,
Se zkříženýma nohama,
Zavřenýma očima,
Umím hejbat ušima,
A těm kteří si tu svoji melou,
Pak se perou,
Nikdy se nedohodnou,
A neuznají chybu ani když se pletou,
Posílám pět s jednoduchou větou:
,,Kde neni peace mén, myšlenky nepokvetou!''
Škola? Levou zadní,
Pravou zadní za uchem,
Pravou přední dávám s fellas čeka dlaní,
A levou přední ukládám se do duchen,
Nepřítomen duchem,
Výklad profesorů dovnitř jedním a ven druhým uchem.
Až příště budete depresívnit,
První krok k zlepšení je svý superschopnosti zjistit...
Coffee copyright...výsledek zaručen...

Hádanka...

Nejvíce schovaná,
Ale nejdůležitější,
Řečena i zatajena,
Uvnitř i vnější,
Když chybí smysl mizí,
Když je musí být ryzí,
Básní-li se bez ní,
Je poezie v krizi,
Skryté vysvětlení,
Znamení,
Řádky do ní se vlévají
A přesto v ní smysl pramení,
Má právo veta,
Někdy ve všech odstavcích...a někdy jen poslední věta,
Uklidňující i krutá,
Už víte?
Pokaždé ji hledáte...
Pointa...