S každou ranou kterou život uštědřil mi,
pocítil jsem pocit viny,
s láskou...
usmál jsem se nad každou další vráskou,
Co zaryla se do tváře jako dláto do rytiny...
Upřímně...
Život moc nešetří mě,
utíkám před ním stejně často jako sedím mu na klíně,
někdy bolí mě...
a mně nezbývá než utopit Ho ve víně,
pak cestou domů tvářit se nasraně...
...a naklánět se ke straně...
Potom ráno dává mi najevo moje tělo
jak naivní bylo
myslet si, že se mi to celý jenom zdálo,
stalo se to...
...stalo...
A Život tváří se jako vždy nevinně...
Žádné komentáře:
Okomentovat