Náladová

Chmurní dni,
Stavěli se mi do cesty jak zdi,
Zapršeno, zima, zamračeno...
Já na ně: Netvařte se tak hořce!
A oni na mě: Do prdele jdi!
Není přece nic špatného na optimismu trošce...
I kdyz byl jen součástí snů...
Last week i felt blue,
A dneska jsem se vzbudil s náladou skvělou...
Today i feel yellow...

Mlha

Jsem sám...
           ...v mlze...
V krajině stínů cítím se cize,
Jaksi nepatřičně...
Veskrze drze....
Čekám v mlze,
prochládám,
a v téhle situaci je čím dál méně plusů,
...propadám se do mínusu...
všechno ztichlo...
Zemřelo...
A pak v mlze probudil se život,
v reflektorech blížícího se autobusu.

Au

Bolest při každém hnutí,
Jako kdyby tělo hrozilo mi smrtí,
Ať jsme hladový či sytí,
Je to téměř k zblití,
Sice donutí mě to k přemýšlení,
A to se cení,
Stále ji cítím i kdyz vím že chci věřit že tam není...
Do ticha nocni Prahy ozývá se moje tiché zasténání:
Au! To bolí!
Jak kdyby někdo uhodil mne holí,
Těžko soustředit se...myšlenky se drolí,
Zní to tak vzneseně...ale...
Vlastně mi jen ujel autobus a já se vracím domů pěšky zraněný po fotbale...
AU?...
...spíš zas jednou dobrou...a čau....

Zapomenutá...

Na slovo vzatě,
Tvářím se kostrbatě,
To je přibližně jako kdyz v nálezu a ztrátě,
Najdete svý vlastní posraný gatě,
Tvoje vlastní já zná tě,
Jen já neznám svoje a tak píšu o něm statě...
A až poznám se přestanu psát,
Už nebude proč,
Kdo zná se nemá o čem snít a tak nemá o čem si nechat zdát,
Chci znovu začít, zapomenout...
    ....tak to stoč....

Noc krásnou

Sám se sebou samým,
zas duši si čistím
když vracím se krokem nejistým...
předemnou spánek, těším se až zachumlám se...
za mnou zapomenutý splín...
a dým...
světlo,
stín,
světlo,
stín...
když přemýšlím tak nevím,
a když vím, tak si nejsem jistý...
proto před spaním píšu,
a pak doufám, že se z toho vyspím...
nebo že odpověď dají my sny...
Krásnou noc...
             ...a ještě lepší dny...

Životní

S každou ranou kterou život uštědřil mi,
pocítil jsem pocit viny,
s láskou...
usmál jsem se nad každou další vráskou,
Co zaryla se do tváře jako dláto do rytiny...

Upřímně...
Život moc nešetří mě,
utíkám před ním stejně často jako sedím mu na klíně,
někdy bolí mě...
a mně nezbývá než utopit Ho ve víně,
pak cestou domů tvářit se nasraně...
...a naklánět se ke straně...
Potom ráno dává mi najevo moje tělo
jak naivní bylo
 myslet si, že se mi to celý jenom zdálo,
stalo se to...
                   ...stalo...
A Život tváří se jako vždy nevinně...

Praze

Toulam se Prahou,
Noci vlahou,
Kam až dojdu kdyz půjdu rovnou tam kam myšlenky moje plavou,
Co jsi mi? ČÍM si pro mně?
Tolikrát dovedla's mne domů i když stěží jsem šel rovně...
Jsi mi matkou, sestrou, rodinou naplněnou,
První láska...kterou poprvé jsem viděl nahou,
Ženou, kterou celý život budu poznávat a presto nikdy nebudu znát celou...
A každou noc byla jsi mi milenkou
Co udelala každou chvíli dokonalou....

Kam spěchám?

Kam pořád spechám?
Ať už ve stádu, nebo sám...
Od někud někam...
....odněkud nikam...
Pořád na cestě, dopředu, probudit v sobě to zvíře,
Hlavně se neohlížet,
Nepřemýšlet,
Nevědět...
Nesmět vědět...
Bojme se...
...už dávno to neni spravedlnost co najdete u posledního soudu...
Najdou si každého kdo šel proti proudu,
Netlačil si tu svoji malou hroudu aniž by šil na ně nějakou boudu....
Nejde o to zda jsme černí, žlutí, bledí...
Zda jsme křesťané, budhisti či židi...
   ...Velký bratr v nás už nevěří...
                                      ....ale pořád nás vidí...

Přemýšlivá

Krásný večer,
to co v očích zrcadlí se není měsíc,
ne...jen světlo pouličních lamp,
a v koutku mysli stále víc a víc,
Blíží se myšlenka k myšlence,
jako Lady a tramp.
Nesmyslně,
zase mě naplňuje,
proudí skrze mne ta esence...
Co dělat jiného?
Nejmíň ze všech znám sebe samého
a žiji v době kdy nevěřící tisknou ke rtům růžence
a věřící tu hloupou situaci řeší...
                                    ....tím, že hřeší...
život kolem letí, ale my jsme pořád jenom chodci pěší...
Všechno někde je tu, ale nic  toho všeho není samozřejmě...
     ...Múzo, prosím, zašeptej mě...