Ponuré ale veselé

V hlavě ten hlas,
Bariton až bass,
Říkající:...no, to nechce vědět nikdo z vás
Zmocňuje se mně šílenství,
Jen si tak vzpomenout co chtěl sdělit jsem za poselství
Jenže...
místo mozku akvárko a v něm rybytví,
A chyby svý...
Jednou někdo řekl, že v zimě schovat se za keř jde stěží,
Já to zkusil
Jde to...když sněží,
Jen musíte být v hlubokých keřích
A věřit,
Že ostatní jsou natolik moc, že neuvidí jak moc se vaše tvář čepýří,
Temné halucinace do myslí začínají se nořit,
Malé dítě uprostřed ničeho hrabe se v hnoji,
Já prstem na něj ukazují a tiše se směji,
,,Chceš-li sněhuláka, počkej až začne sněžit!"

Báseň pana Podivného

Takže...zase půlnoc...
Překvapivě,
Žaludek volá o pomoc,
Ale je to jedno...hlavě:
,,To zvládnu hravě!
Radši než říkat mi, že je mu blbě,
Použij svý kyseliny na potravě...
Jasně...
To se ti řekne...
Sledovat rozhovor svých orgánů je pěkné...
Kdyby tak někdo věděl co si myslím...
,,Podivín"
To si asi řekne...
A já Vzhlédnu od svého kalamáře
A vysmějí se mu do tváře.
Ha Há, blbečku,
Předsudky jsou jako tumor,
Jako pochcaný sníh,
Šílenství není hřích...
Pokud je jeho základem humor

Slunečná

V kostech to cítím,
Vím že přijde,
Ať jakkoliv snaží se noční přítmí,
Vždycky vyjde...přímo nad hlavou a přesto tak moc jinde...
Vždycky k ránu,
má v plánu,
Dostat do lidí trošku elánu...
A ze všech žárovek jemu se to nejvíc daří,
Tak rád bych viděl jak se tváří,
Když po ránu vidí kocovinu v našich tvářích,
Vždycky se podívám...jenže značně září.
nejkrásnější mezi hvězdami...
dělá na modré planetě barvy barvami,
a z nás všech jednoznačně nejvíc paří...