Pokouším se říci toho mnohem více,
Než dovolují mi plíce,
Nejvíce smyslu je mezi řádky,
Tak jako je největší tma pod svitem svíce,
A nejoblíbenějším dnem jsou jednoznačně pátky.
Vidím smysl v tom co nenapíši,
Co je jen možná,
Něco co já jsem vlastně nevěděl
A ty to díky bílím místům už teď víš.
Právě jsem se přiznal...
ze Vlastně nejsem to já kdo dává smysl mojí malý flow,
nejsou to slova psaná mnou,
ale myšlenky lidí, kteří moje básně čtou.
Věnováno čtenářům...i ten co nečtou mě. Hlavně, že čtou :-P
