Metro s červenými lampami...

Je zvláštní,
Být obětí svých vášní...
A dělat jakože nic:)
Většina přítomných po opačném pohlaví tu lační,
Zvláštní...
Jak skrýváme novinami tok svých myšlenek,
Touhu po širokých ramenou a ústech od rťenek,
,,Ten by šel.",,Ta by šla." ,,Tomu bych se chtěla dostat do trenek."
Pak se smutným úsměvem vystupují,
Nikdy se neosloví,
Je vyšlou ten pohled...
,,Možná, někde v koutku srdce...tě miluji...
A pak si pohled idola špatně vysvětlují,
Onen pohled, Ono možná...
Je jen ,,Promiň...já našel už tu svojí"*

*jeden z mnoha alternativních konců této básně je:
,,Tak tebe, ani hodně dlouhou holí..."

Proč se nevyplatí prodávat básníkům po telefonu...

Nechci si,
Tahat své,
Neshody
Na schody,
On kdosi,
Spřádá tam,
Příběhy bolestné...
Zníce však natolik bezelstně,
Že nejde se nezaposlouchat...
Slyšíš?
Příběhy ze schodů,
Tím víc přibehu čím tyčily se výš,
Do mraků, přes celou oblohu...
Od narození do hrobů,
Otisky dětských nohou tu mizí v rýhách od holí,
Pamatují dětský pláč i výstřely pistolí,
Všechno bylo jiné,
Barva, lak odstín i tvar,
Stovky kroků mění schody králů na místo nehostiné,
A přesto si král pamatuje každé místo na kterém stál...
Život...ne život je stejný, to schody se mění,
Jen s novými zkušenostmi staré mizí do nevědomí,
Pak se směji z tý svojí nedovolený dovolený,
Jak jejich nepřítomnost mění nás na kretény,
Přicházejí cíle a odcházejí sny...
Přichází nadhled, inteligence a odcházíme my,
.
.,,haló? Jste tam?"
.
Schody si to pamatují,
Čekám na znamení,
Ale myšlenky a vzpomínky moc vysoko poletují,
,,....ale snad vás nezdržuji?
Poté co jsem vám řekla kde dvěstěšedesátýpátý z našich obchodů..."
V pořádku slečno
Já vás stejně neposlouchal,
Zaposlouchal jsem se do schodů...